Monika Majvaldová

Vyrostla jsem v Ostravě, v rodině učitelky a lékaře. Od malička jsem byla chválena za svou chytrost. O to bolestnější bylo

setkání se spolužáky a kamarády, kteří mě mezi sebe nebrali a dokonce mě radili, ať přestanu myslet. Tuto radu jsem ve svém životě slyšela mnohokrát a nechápala jsem, o čem to mluví. Pak jsem objevila, že existuje něco jménem emoce. Vydala jsem se za nimi na hodně dobrodružnou cestu. Velmi užitečnou. Protože jsem spokojenější a od té doby žiju život, jaký miluju. Jak se to stalo? Spojením “hlavy” a “srdce”.

Vnímám své tělo, své pocity a své potřeby v nejjemnějších signálech. Díky nim přesněji vím, co potřebuji a volím svou reakci, nikoli ona mne. Jsem ve spojení sama se sebou a o to lépe ve spojení s druhými. Zpomalila jsem, protože změna přijde, když se zastavím.

Díky tomuto pravidlu se potápím. Já, která se bála jít tam, kam nedosáhne. Od první chvíle pod hladinou jsem viděla, že rychlostí se dříve unavím, vydýchám svou dávku vzduchu a hlavně nic neuvidím. Všechno divoké a krásné vyplaším. Dnes klesnu pod hladinu a jen visím. Dýchám a vnímám své klidné tělo v beztížném stavu a vidím i ta nejmenší stvoření, o kterých jsem ani netušila. Zastavuji se na tak dlouho, na kolik je potřeba zachytit je díky makro objektivu. Ostře a čistě.

 

Propojení hlavy a srdce v zastavení je klíčovým principem, pro který si za mnou mí klienti chodí. Jakmile ochutnají, že se jim to vyplácí, vrací se pro svůj zdroj. Protože kamkoli se vydají, všude jej mají sebou a díky němu zvládnou cokoli.